Během hodového víkendu bude v Městském muzeu vystavena vzácná pozdně gotická Velkobítešská monstrance. Tento ojedinělý liturgický předmět s mimořádnou uměleckou hodnotou patří k nejstarším procesním monstrancím v zemích Koruny české a běžně nebývá k vidění. Kulturní památku z 15. století si návštěvníci mohou prohlédnout v sobotu 5. a v neděli 6. září v čase od 14 do 18 hodin ve Velkém sále muzea ve Velké Bíteši.
Výstavu Václav Melkes a jeho životní příběh doprovázely výtvarné práce jeho dcery Blanky Svačinkové.
Blanka Svačinková-Melkesová se narodila a žila v Olomouci, kde studovala na Palackého univerzitě chemii, obor organická analýza. Po roce 1968 odešla do exilu. Působila ve Švýcarsku, dnes žije převážně ve Francii.
Na Univerzitě v Lausanne vystudovala chemii a pracovala jako asistentka. Ve farmaceutických podnicích zastávala funkci kontrolorky kvality léků (Chemedica ve Vouvry ve Valais, Sapos v Ženevě, Laboratoires PLAN v Ženevě, Kantonální nemocnice v Lausanne a Ženevská univerzita), následně působila až do důchodu jako vedoucí dokumentace výroby v B. Braun v Crissier u Lausanne.
Kromě sportovních aktivit se věnovala soutěžnímu tanci, standardu i latině. Vášnivě provozuje akvarelovou malbu, kterou prezentovala právě v této výstavě pod souborným názvem Pohledy do krajiny.
Dcera pana Melkese namluvila audio vzpomínky z pohnutého otcova života, nazvané SVĚDECTVÍ. Jeho rukopis zahrnuje období mezi 1915 až 1929 a záznam má stopáž o délce 23 hodin.
Výstava výtvarných prací byla k vidění v malém výstavním sále muzea od 30. dubna do 7. srpna 2026.
Vernisáž výstavy proběhla společně s vernisáží výstavy Václava Melkese a jeho životního příběhu ve středu 29. dubna v 17 hodin v prostorách velkého a malého výstavního sálu bítešské muzejní instituce. Při této příležitosti byla současně představena nová publikace Velká Bíteš v I. a II. světové válce.
Každá obec není jen souborem domů, ulic a polí. Je to především živý organismus tvořený lidmi – jejich příběhy, sny, úspěchy i pády. Rodáci jsou těmi, kteří si s sebou do světa odnášejí genia loci místa, kde se narodili, ať už jejich kroky vedly do sousední vesnice, za hranice okresu, nebo dokonce za hranice státu.
Lidské osudy jsou nevyzpytatelné. Někdy stačí jeden pohled do staré kroniky, dopis z půdy nebo vyprávění pamětníků, aby se otevřel fascinující příběh. Před více jak rokem se mi prostřednictvím dcery Václava Melkese, paní Blanky Svačinkové-Melkesové, dostala do rukou jeho písemná pozůstalost. Řádně sestavené, tematicky ve složkách založené dokumenty ze života otce paní Svačinkové, včetně jeho deníků, které si v určitém údobí svého života vedl. Vyvstal přede mnou příběh člověka, jednoho z nás. Celý jeho život - se zvraty, sestupy, pády a životními rozhodnutími, které směřovaly jeho životní dráhu.
Na základě těchto skutečností jsme se s Blankou Svačinkovou dohodli uspořádat z této písemné pozůstalosti v bítešském muzeu výstavu, která připomene návštěvníkům osud našeho spoluobčana, jeho životní cestu zkoušenou oběma světovými válkami i poválečným uspořádáním v naší republice.
Pan Václav Melkes se narodil 26. září roku1894 v Nových Sadech u Velké Bíteše. Maminka byla švadlenou a tatínek Alois tkadlec. Byl nejstarším synem, další byli Antonín, Josef a Marie. Z jeho učňovských let se zachovaly listy a potvrzení, jedinečné dokumenty, svědčící o životě v obci.
V únoru roku 1910 byl přijat panem Ladislavem Jelínkem, obchodníkem s koloniálním zbožím, do učení jako příručí se mzdou 24 korun měsíčně s celým zaopatřením. Pracovní doba byla 11 hodin. Během tříletého služebného zaplatil panu Jelínkovi 100 korun při začátku učení a 100 korun, až se vyučí.
Po vyučení odchází pan Melkes do Kroměříže k firmě Šípek, kde působil v pozici příručího. V této době vyhrál v loterii 400 korun a za tyto peníze vystudoval v Praze obchodní školu na Novém obchodním grémiu v Praze.
Byla válka a musel v roce 1915 na ruskou frontu, kde byl zajat a octnul se v zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva. Přihlásil se dobrovolně k práci na farmě. Ošetřoval koně a potom byl pomocníkem kuchaře. Naučil se péci výborný chléb, a tak se stal vrchním pekařem. Měl úspěch u žen. Selka, se kterou měl poměr, mu pomohla utéci, opatřila mu šaty i peníze na vlak do Kyjeva. Dozvěděl se totiž, že v Kyjevě má jeden Čech obchod se železářským zbožím. Tak se tam vypravil a dostal místo. V tomto městě prožil revoluční rok 1917, Děnikina a další, a také pogromy na židy.
V té době se seznámil se Švýcarem cukrářem, který v zemi žil již od roku 1905 se ženou a dvěma dětmi. Vyráběl cukrovinky doma v kuchyni. Melkes se k němu připojil a naučil se výrobní postup. Zboží se muselo prodávat a nato pan Švýcar neměl vlohy, zato Melkes vše výborně prodal, až nestačili vyrábět. Vydělávali tehdy dobrý peníz a nedařilo se jim špatně i přes tehdejší inflaci.
V období vyhlášení Nové ekonomické politiky se pustil do podnikání v cukrářství na hlavní třídě kyjevského centra, Kresčatik. Požadavky bolševiků na placení daní, pojištění, dovolené, důchodu všem zaměstnancům byly tak veliké, že se nedaly utáhnout, ani přes jeho pracovní úsilí, kdy pracoval od 6 hodin ráno do půlnoci, každého dne. Byl pronásledován exekutory a musel se schovávat. Ztratil velký majetek. Paradoxně teprve nyní však mohl žít a měl čas pro sebe.
Pobyt v Rusku trval do listopadu roku 1929, kdy se navrátil do Československa. I když v době návratu přišla na pořad dne světová krize, našel si práci v Olomouci jako vedoucí obchodu se smíšeným zbožím, tuto prodejnu za dva roky odkoupil od majitele a vlastnil až do roku 1948. Měsíční tržba byla kolem 30 000 korun, příručí vydělal 2000 korun a učeň 600 korun.
V roce 1935 se oženil s mladičkou krasavicí Karlou. Bydleli v podnájmu na třídě Svobody č. 4. Nájemné bylo tehdy 3126 korun za rok. V roce 1935 se narodila dcera Silvie, v roce 1938 dcera Olga a v roce 1946 dcera Blanka. Za protektorátu byl pan Melkes uvězněn na tři měsíce kvůli nespravedlivému udání. Existence zápisků pana Melkese popisuje osvobození Olomouce Rudou armádou. Jelikož ovládal perfektně ukrajinštinu, stal se tlumočníkem starosty Olomouce a také učil ruštinu ve škole. Po únoru 1948 se musel vzdát svého obchodu a stal se jeho vedoucím pod firmou Pramen až do roku 1956. Potom byl rok dělníkem u pozemních staveb. V podzim života strávil pan Melkes v Hrubé Vodě, kde se staral o velkou zahradu, kterou sám založil. Svou životní cestu zakončil 28. prosince roku 1989 v úctyhodném věku 95 let.
Výstava s názvem Pozoruhodný život našeho rodáka Václava Melkese byla k zhlédnutí v Malém výstavním sále muzea od 30. dubna do 7. srpna 2026. Vernisáž výstavy proběhla ve středu 29. dubna od 17.00 hodin v prostorách velkého a malého výstavního sálu bítešské muzejní instituce, sídlící na Masarykově náměstí 5.
Mimořádná prohlídka muzea
Při příležitosti projektu Brány památek dokořán, která se pořádá v rámci Mezinárodního dne památek a sídel, bude mimořádně zpřístupněno Městské muzeum ve Velké Bíteši mimo běžnou otvírací dobu, a to v neděli 19. dubna, v čase od 13 do 18 hodin. Prohlídka mineralogické a vlastivědné expozice bude možná individuálně. Pro zájemce bude rovněž připravena vždy v celou hodinu prohlídka s výkladem pracovníka muzea, který přítomné seznámí s historií a pamětihodnostmi města. Návštěvníci se tak dozví o prvních zmínkách o Velké Bíteši, seznámí se s městskými právy a bítešským hrdelním soudem. Připomeneme si také některá řemesla, která se v Bíteši provozovala a přiblížíme si osudy budovy na Masarykově náměstí čp. 5, ve které se muzeum nachází.
