Každá obec není jen souborem domů, ulic a polí. Je to především živý organismus tvořený lidmi – jejich příběhy, sny, úspěchy i pády. Rodáci jsou těmi, kteří si s sebou do světa odnášejí genia loci místa, kde se narodili, ať už jejich kroky vedly do sousední vesnice, za hranice okresu, nebo dokonce za hranice státu.

Lidské osudy jsou nevyzpytatelné. Někdy stačí jeden pohled do staré kroniky, dopis z půdy nebo vyprávění pamětníků, aby se otevřel fascinující příběh. Před více jak rokem se mi prostřednictvím dcery Václava Melkese, Blanky Svačinkové - Melkesové, dostala do ruky jeho písemná pozůstalost. Řádně sestavené, tematicky ve složkách založené dokumenty ze života otce paní Svačinkové, včetně jeho deníků, které si v určitém údobí svého života vedl. Vyvstal přede mnou příběh člověka, jednoho z nás. Celý jeho život - se zvraty, sestupy, pády a životními rozhodnutími, které směřovaly jeho životní dráhu.

Na základě těchto skutečností jsme se dohodly s Blankou Svačinkovou uspořádat z této písemné pozůstalosti v bítešském muzeu výstavu, která připomene návštěvníkům osud našeho spoluobčana, jeho životní cestou zkoušenou oběma světovými válkami i poválečným uspořádáním v naší republice.

Pan Václav MELKES se narodil 26. září roku1894 v Nových Sadech u Velké Bíteše. Maminka byla švadlenou a tatínek Alois tkadlec. Byl nejstarším synem, další byli Antonín, Josef a Marie. Z jeho učňovských let se zachovaly listy a potvrzení, jedinečné dokumenty, svědčící o životě v obci.
V únoru roku 1910 byl přijat panem Ladislavem Jelínkem, obchodníkem s koloniálním zbožím, do učení jako příručí se mzdou 24 korun měsíčně s celým zaopatřením. Pracovní doba byla 11 hodin. Během tříletého služebného zaplatil panu Jelínkovi 100 korun při začátku učení a 100 korun, až se vyučí.

Po vyučení odchází pan Melkes do Kroměříže k firmě Šípek, kde působil v pozici příručího. V této době vyhrál v loterii 400 korun a za tyto peníze vystudoval v Praze obchodní školu na Novém obchodním grémiu v Praze.

Byla válka a musel v 1915 na ruskou frontu, kde byl zajat a octnul se v zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva. Přihlásil se dobrovolně k práci na farmě. Ošetřoval koně a potom byl pomocníkem kuchaře. Naučil se péci výborný chléb, a tak se stal vrchním pekařem. Měl úspěch u žen. Selka, se kterou měl poměr, mu pomohla utéci, opatřila mu šaty i peníze na vlak do Kyjeva. Dozvěděl se totiž, že v Kyjevě má jeden Čech obchod se železářským zbožím. Tak se tam vypravil a dostal místo. V tomto městě prožil revoluční rok 1917, Děnikina a další, a také pogromy na židy.

V té době se seznámil se Švýcarem cukrářem, který v zemi žil již od roku 1905 se ženou a dvěma dětmi. Vyráběl cukrovinky doma v kuchyni. Melkes se k němu připojil a naučil se výrobní postup. Zboží se muselo prodávat a nato pan Švýcar neměl vlohy, zato Melkes vše výborně prodal, až nestačili vyrábět. Vydělávali tehdy dobrý peníz a nedařilo se jim špatně i přes tehdejší inflaci.
V období vyhlášení Nové ekonomické politiky se pustil do podnikání v cukrářství na hlavní třídě kyjevského centra, Kresčatik. Požadavky bolševiků na placení daní, pojištění, dovolené, důchodu všem zaměstnancům byly tak veliké, že se nedaly utáhnout, ani přes jeho pracovní úsilí, kdy pracoval od 6 hodin ráno do půlnoci, každého dne. Byl pronásledován exekutory a musel se schovávat. Ztratil velký majetek. Paradoxně teprve nyní však mohl žít a měl čas pro sebe.
Pobyt v Rusku trval do listopadu roku 1929, kdy se navrátil do Československa. I když v době návratu přišla na pořad dne světová krize, našel si práci v Olomouci jako vedoucí obchodu se smíšeným zbožím, tuto prodejnu za dva roky odkoupil od majitele a vlastnil až do roku 1948. Měsíční tržba byla kolem 30 000 korun, příručí vydělal 2000 korun a učeň 600 korun.
V roce 1935 se oženil s mladičkou krasavicí Karlou. Bydleli v podnájmu na třídě Svobody č. 4. Nájemné bylo tehdy 3126 korun za rok. V roce 1935 se narodila dcera Silvie, v roce 1938 dcera Olga a v roce 1946 dcera Blanka. Za protektorátu byl pan Melkes uvězněn na tři měsíce kvůli nespravedlivému udání. Existence zápisků pana Melkese popisuje osvobození Olomouce Rudou armádou. Jelikož ovládal perfektně ukrajinštinu, stal se tlumočníkem starosty Olomouce a také učil ruštinu ve škole. Po únoru 1948 se musel vzdát svého obchodu a stal se jeho vedoucím pod firmou Pramen až do roku 1956. Potom byl rok dělníkem u pozemních staveb. V podzim života strávil pan Melkes v Hrubé Vodě, kde se staral o velkou zahradu, kterou sám založil. Svou životní cestu zakončil 28. prosince roku 1989 v úctyhodném věku 95 let.

Výstavu, s názvem Pozoruhodný život našeho rodáka Václava Melkese, budou mít možnost zájemci navštívit v malém výstavním sále muzea od 30. dubna do 7. srpna letošního roku.
Vernisáž výstavy pak proběhne ve středu 29. dubna od 17.00 hodin v prostorách velkého a malého výstavního sálu bítešské muzejní instituce, sídlící na Masarykově náměstí 5.