Městské muzeum ve Velké Bíteši ve spolupráci s Informačním centrem a Klubem kultury města Velké Bíteše si pro zájemce připravilo jarní zájezd na Pražský Hrad. Obsahem zájezdu, který se koná v pátek 6. března, bude prohlídka výstavy Předjaří na Pražském hradě s jejím autorem historikem umění PhDr. Jaroslavem Sojkou PhD., dále na programu bude prohlídka výstavy Portrétního malířství v Císařské konírně a celková prohlídka expozice Svatovítského chrámového pokladu. U posledně zmíněné expozice je změna programu vyhrazena vzhledem k možným protokolárním událostem – státní návštěva atd.. Záštity nad celou akcí se opětovně ujme PhDr. Jaroslav Sojka PhD., hlavní kurátor sbírek Pražského hradu.

Oběd pro účastníky je připraven cca na 13 hodinu v hradní zaměstnanecké jídelně, odjezd z Prahy proběhne cca v 16:00 hodin. Ranní odjezd autobusu z Masarykova náměstí – nástup u Radnice v 7.00 hodin. Odjezd z Prahy cca v 16.00 hodin. Cena zájezdu včetně vstupného: 500 Kč (oběd cca 100 Kč si platí každý sám).

Přihlášky směřujte na tel. č. 607 007 620, program@bitessko.com, platba v hotovosti na Klubu kultury - 1. patro. Upozorňujeme zájemce, že počet účastníku je omezený!

Předjaří na Pražském hradě

Tématem již osmého ročníku Předjaří na Pražském hradě je obraz Olympští bohové od Petra Pavla Rubense. Výstava přiblíží mistrovské dílo ze sbírek Pražského hradu, které patří mezi nejhodnotnější obrazy u nás. Přesto jeho poznání širší veřejnosti uniká a malba vzbuzuje mnohé dohady. Co je skutečným námětem obrazu, koho postavy představují, co vše je skryto v jinotajích zvěrokruhu nebo jak se vlastně obraz dostal z italské Mantovy do Prahy? Protože dějiny umění nejsou jen elitní vědou pro vyvolené, podíváme se na Rubensův obraz novýma očima v záplavě přirychlených cibulových květin.

Výstava Portrétního malířství

Pro prostor v Císařské konírně zvolili organizátoři koncept výstavy od vrcholného klasicismu reprezentovaného nestorem české moderní portrétní tvorby Josefem Mánesem, jehož 200leté výročí od narození oslavíme v roce 2020. Na tvorbu Mánesovu navazují jeho ideoví následovníci - Mikoláš Aleš, Josef Brožík, Generace Národního divadla - František Ženíšek, Vojtěch Hynais a další. V prvních desetiletích 20. století se přidávají k velké portrétní tradici čeští autoři inspirovaní především francouzskými vlivy, jako byli František Kupka, Joža Uprka, Jan Preisler, Miloš Jiránek a představitelé české moderny Emil Filla, Antonín Procházka, Bohumil Kubišta, Jan Zrzavý, Otakar Kubín, Václav Špála, Alfréd Justiz a další. Ojedinělými solitéry na domácí scéně jsou Max Švabinský a Ludvík Kuba. Z období surrealismu představíme dílo Jindřicha Štyrského, Toyen a jim příbuzné - Josefa Šímu, Aloise Wachsmana, Adolfa Hoffmeistra. Dále připomeneme autory zrající v době války - Arnošta Paderlíka, Františka Jiroudka, Josefa Lieslera, Karla Součka, Kamila Lhotáka a další představitele 40.-60. let. Součástí výstavy bude i několik prací z oblasti současného portrétu - především umělců z S.U.V. Mánes.

Svatovítský chrámový poklad

Svatovítský poklad, největší chrámový poklad v českých zemích a jeden z největších v Evropě, vznikal při kostele sv. Víta na pražském hradišti už od raného středověku. K nejstarším získaným ostatkům patřil ostatek paže sv. Víta, který v roce 929 obdržel kníže Václav od saského vévody Jindřicha I. Pro uložení ostatku Václav vybudoval rotundu, v jejíž apsidě byl později, již jako uctívaný světec, pohřben. Dalšími důležitými milníky pro vznikající chrámový poklad bylo zřízení pražského biskupství v roce 973 a povýšení Václavovy Svatovítské rotundy na metropolitní kostel roku 1344. V druhé polovině 14. století se chrámový poklad rychle rozrůstal o ostatky světců a mučedníků, které kostelu daroval Karel IV. Přední zlatníci a stříbrníci pro nabyté ostatky vyráběli drahocenné schránky, které relikviím skýtaly ochranu a umožňovaly manipulaci s nimi při církevních obřadech i významných dynastických příležitostech.

Doba baroka je představena například diamantovou monstrancí Jana Ignáce Dominika Putze nebo berlou pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda Khünburga. Nechybí ukázky zlatnictví 19. století (monstrance francouzského krále Karla X.) i století dvacátého (relikviář sv. Václava podle návrhu architekta Josefa Fanty). Výstava dále zahrnuje deskové obrazy, z nichž nejvýznamnější jsou Veraikony, obrazy pravé tváře Kristovy, které byly uctívány stejně jako relikvie. Nechybí nejvýznamnější příklady historických textilií, jež byly součástí Svatovítského pokladu od nejstaršího období. K nejcennějším patří prapor sv. Jiří nebo paramenta (označení pro textilie užívané při liturgii) spojovaná s osobou sv. Václava a sv. Vojtěcha. Vrcholnou textilní prací je secesní kasule (svrchní liturgické mešní roucho) podle návrhu Josefa Fanty.